Už chodí?? Jak nezkazit první krůček

Už když jsem psala o plochých nožkách, měla jsem nutkání napsat větu: "Nevoďte ty děti za ruce jako loutky! Nepomáháte jim!" Protože vím, že to dělají v podstatě všichni. Možná se najdou některé osvícené rodiny, ale i tak se tam zcela jistě vloudí nějaká babička nebo ochotná tetička, která z vašeho "lezúňa" ráda udělá Hurvínka a provede ho bytem. Všichni jsme se tak přeci učili chodit a jaký habáni z nás vyrostli. To bude zase nějaká novinka na těch internetech!😃

"Doktorko, Máňa už chodí! Představte si, utekla roku!"
"To je šikovná! A chodí kolem nábytku nebo už sama?"
"No to ne, chodí takhle, hezky za ruce. Celý byt takto proběhne! A utahá nás všechny včetně babičky."  

První krok. Důležitý milník v životě dítěte. Která maminka neslyšela otázku: "Už chodí?" A je to i část vývoje dítěte, kdy umíme jako rodiče udělat hodně chyb a kde platí, že méně je někdy více.

Dítě nepotřebuje s chůzí pomáhat

Vývoj chůze není tak jednoduchý proces, jak by se zdálo. Nakonec to byla chůze, která nás dostala ze stromu až do vesmíru. 😉 Ale je to také dovednost, kterou si zdravé dítě osvojí úplně samé, bez jakékoliv naší pomoci. Představa, že se dítě 12 měsíců jenom tak placatí na zádech, potom se náhle vztyčí a odkráčí, je možná jenom v amerických filmech, kde se děti rodí s účesem, náušnicemi a dokonalým chrupem. 😁 V běžném životě je to hodně náročná gymnastická sestava. Trénink na její dokonalé provedení trvá celý rok. Postupným zvedáním hlavičky se dítě probojuje až k otáčení na bříšku. Tady zjistí, že všechno, co by mohlo být zajímavé, obvykle rodiče dají o kus dál. Takže se rozpohybuje. Nejdříve plazením vpřed jako vojáček. A potom hezky po čtyřech. A to už je přímá cesta k tomu, aby omrklo, co to na tom konferenčním stolku má maminka za poklady. Vším tím pohybem krásně posiluje svaly, které potřebuje k tomu dlouze očekávanému prvnímu krůčku.

On ten první krůček je však jenom taková třešinka na dortu. My rodičové občas ten dort pečeme jak pejsek s kočičkou. Jak tedy udělat ten správný korpus?🧑🏻‍🍳

Jak je to správně?

Na začátku poskytnete svému dítěti prostor a možná trošku "nepohodlí." Zkusím vysvětlit, než se někdo vztekne, že chci dětem způsobit trauma. 😵‍💫 Tráví vaše dítě den v korbičce kočárku a postýlce s mantinelem, aby se náhodou nebouchlo? Je hezky doma upoutané v lehátkosedátku nebo autosedačce, protože na vás vidí a je taaak spokojené? Tak hezky vytáhněte larisu, dejte jí do prostoru a položte na ní pokračovatele svého rodu. Normálka na zem. A nechte ho trénovat tu jeho prostnou. Určitě se občas vztekne, když mu něco nepůjde. Dělejte mu sparing partnera. Podejte mu hračky kolem, překládejte, stavějte, bourejte. Ale nepohybujte ním. A omezený prostor nechte jenom na procházky s kočárkem a spánek v postýlce.

A i když první krok sklízí ovace a slávu, není to on, který určuje, jak moc nás budou v dospělosti trápit záda. Plazení a lezení jsou ty tajemné přísady na dokonale nadýchaný korpus.

Poslední dobou často slyším: "Plazí se rychle jako had, dokáže se dostat na kolínka, ale lezení ho vůbec nezajímá." Víte, kdo nebo co za to může?🧐 Naše krásné plovoučky, dlažby, lina a jiné perfektně udržovatelné hladké podlahy. Stále častěji se setkáváme s tzv. syndromem plovoucí podlahy. Plazení na tak krásném povrchu je brnkačka. Ale když má dítě ťapat na kolínkách, zapojit do pohybu špičky nohou, tak se ten hladký povrch náhle stane nepřítelem. Místo toho, abych vám to tady složitě vysvětlovala, všichni si to doma zkuste, běhat alespoň 10 minut po kolenou. 😁 Nejenom že děti bolí kolínka, ale podkluzují jim nožky a ručky a necítí stabilitu. A jsou to LIDÉ, na to nezapomínejte. Takže si jako LIDÉ vyberou obvykle tu lehčí možnost, jak se dostat k cíli. A po tom bříšku to frčí jako po másle.

N E P O S A Z O V A T

Dalším místem, kde tápeme, je ten nešťastný sed. Asi už není nikdo, kdo by nevěděl, že dítě si má sednout až samé, bez naší pomoci. Posadit dítě hezky do prostoru a pro jistotu ho obložit jako chlebíček polštářem?😉Dokonce jsem viděla udělátka, které dítě v sedě hezky podrží, i když by žádnou páteř nemělo.🙃 Dítě na hezký rovný sed potřebuje nejdříve pevné bříško. A protože neumí lehy sedy ani prkno, musí je posílit plazením a lezením. 

Malá odbočka - zkuste se zamyslet, jak sedíte prÁvě teď. Záda hezky rovně, bříško vám nevisí přes gumičku kalhotek??? Pevné břicho a takzvaný střed těla je výhled na život bez bolavých zad.💪

Tak a přes sed jsme se dostali konečně k tomu krůčku. Víte, že dítě nemusí běhat kolem dortu s první svíčkou? Stačí když se s chůzí skamarádí do 18 měsíců? Vím, že to chce nervy jako provazy vydržet "nenápadné" poznámky rodiny, kamarádek, sousedek: "Už chodí? Ještě nechodí? No to náš kluk už běhal jako čamrda. No po tatínkovi to asi nemá, ten byl šikovný."😛

Prosím nespěchejte. Nechte vaše dítě k chůzi dozrát. A jestli to bude v roce nebo v roce nebo roce a půl? Půl roku? Co to znamená v našem 70letém životě?

Nechte vaše dítě lozit a ťapat kolem nábytku tak dlouho, jak chce. Dokonale tím posiluje svaly hrudníčku a bříška. Zkuste prosím odolat pokušení mu pomáhat. Neurychlíte tím nic, paradoxně můžete ten jeho první krůček oddálit. A může to být také katastrofa pro váš korpus. Jako když do těsta nepřidáte sníh. Vy ho pak můžete nazdobit a chvíli nikdo nic nepozná. 🎂 Ale časem přijde na rozkrojení, a to už kroutí nosem všichni. Na batolátku si nevšimnete ničeho, prostě chodí jak po pozdním návratu z restauračního zařízení. Ale za pár měsíců nespokojeně koukáte, že si ta vaše Máňa šlape na špičky. A o pár let ještě nespokojeněji, když z prohlídky odcházíte s doporučením na ortopedii a rehabilitaci. Protože Máňa má zádíčka sice krásná ale ne zcela zdravá.☹️

A co je dokonalý pejskokočkovitý dort? Chodítko.😡 Taková ta věc, do které dítě posadíte a ono drandí jak závod. Máte své dítě rádi? Tak chodítko vyhodit. Ne, ani zlé sousedce ho nedávejte. Protože ona je sice fiflena, ale její dítě si to nezaslouží.😉

A na závěr?

Často slyším větu: "Když jeho to tak baví. A tak moc to chce. On se pak na nás zlobí." Nezametejte svým dětem cestičku. Dělejte airbag, hlídejte si Růženky před trny. Ale nezlehčujte jim to. Jsou to lidé a malinko nepohodlí je posune dál. Každý pád na zadek-v tomto případě doslovně, je donutí zapojit hlavu a vymyslet, jak si příště nekecnout.