Je máj, chtělo by to probrat nějakou lásky plnou nemoc. Ale jsem pediatr, takže bude maximálně polibek, žádné techtle mechtle nečekejte. Tou májovkou bude "nemoc z líbání " neboli infekční mononukleóza.

"Doktorko, dnes si o nás budete myslet, že jsme čuňátka. Máňa se celé noci škrábe a kroutí jako had. Nejdříve jsem myslela, že to bude tou novou aviváží. Ale potom mi napadlo… že to není to co si myslím???"

O kom bude dnes řeč? Taková naše místní celebritka. Někteří si dokonce už pamatují i její jméno. A někteří jsou z toho malinko zmatení a chtějí, ať jim vyšetřím toho Setoboxe.😃 Takže prosím, seznamte se – Streptococcus pyogenes.

Diskuse o výchově dětí tzv. „růčo-fůčo“ se poslední dobou objevují stále častěji. Jsem za to opravdu ráda, protože to je v naší „dostanešpřeszadek-friendly“ krajině velký posun. A i když to v komentářích bude určitě masakr, zkusím k tomu něco napsat.

Chřipka. Zjevila se po delší době a jako stará známá, která se vrátí z cest, snaží se navštívit všechny, co dlouho neviděla. Stýskalo se jí, potvoře.😖 Chřipkou často mylně nazýváme i jakoukoliv soplitídu s kašlem. Ale co od té pravé, nefalšované máme čekat a proč raději zpozornět, když nám zaklepe na dveře?

Telemedicína. Dítě posledních let. Když to bylo miminko, koukali jsme na něj jako na svatý obrázek, hýčkali a vkládali do něj svoje nesplněné sny. Maily, messenger, různé aplikace, telefony, prostě „vzdálený přístup“. Ale ta potvůrka roste do zhýčkaného nevděčníka. Je to spíše „tele“ než „medicína“. 😛 Zkusíme ji spolu malinko vychovat, holku jednu...

Dnes jsem vám připravila medailónek o našem všudypřítomném kamarádovi roupu dětském. Na začátku tohoto článku vás však musím varovat. Jeho přečtení může vyvolat nekontrolovatelné svědění na různých záludných místech, pocit žaludku na vodě, záchvat okamžitého uklízení a výměny ložního prádla a podivné sny s hromadou malých, bílých vetřelců. 😉

Už když jsem psala o plochých nožkách, měla jsem nutkání napsat větu: "Nevoďte ty děti za ruce jako loutky! Nepomáháte jim!" Protože vím, že to dělají v podstatě všichni. Možná se najdou některé osvícené rodiny, ale i tak se tam zcela jistě vloudí nějaká babička nebo ochotná tetička, která z vašeho "lezúňa" ráda udělá Hurvínka a provede ho...

„Doktorko, Pepča má ty nožky jako placky. Co s tím budeme dělat?“
„Pepík je zatím miminko, ploché nožky bude mít ještě několik měsíců, nebojte.“
„No jen aby. Táta Pepa, děda Pepa, praděda Pepa, všichni měli platfusy.“

Dnes se pokusím naučit vás tyto dva neřády od sebe rozeznat. Je to trošku svízel, umí se totiž objevit i spolu. A protože o užehnutých a upálených poslední dny není nouze, možná se hodí pár rad, co s nimi.

Klíšťata útočí! A vy denně chodíte s breberkami celými nebo roztrženými, s hrůzou mi ukazujete flíčky a fleky a chcete vašemu dítěti pustit žilou pokaždé, co se do něj ten ošklivý parazit zakousne. Tak jak to vlastně je?